Pár řádků o Petýrkovi 

Ahoj,

Tak jo, tak já Vám o sobě něco málo řeknu . . . Doma mi říkají Petýrek, Peťka, Petýrés . . .

Narozeniny slavím v březnu, a přineseniny v dubnu – takže 2 oslavy ročně J - miluju dárečky! Zatím mě moc nezajímá, co je uvnitř, ale to rozbalování je naprostá paráááda!

Máma s tátou a Vojtou začali zařizovat přinesení miminka v době, kdy jsem ještě nebyl na světě. Údajně to trvalo bezmála 6 let. V polovině jara 2018 všechny přicházející „překážky“ společně překonali, podepsali poslední papír, který odstartoval hledání vysněného miminka a po 9 měsících (délka těhotenství J ) v období velikonoc 2019 jsme byli už všichni spolu.

Byl mi 1 rok. Do té doby jsem žil u jedné tety pěstounky. Všechno to nové kolem mě, moje nová rodina, naše chalupa a zahrada se mi hned moooc líbili. Začal jsem se v životě cítit bezpečně a tak jsem si mohl konečně dovolit pustit všechny nahromaděné emoce ven. Byla to jízda, to vám řeknu! Málem jsem se z toho taky párkrát udusil ☹. Ale ted už je mi fajn a jsem veselé, zvídavé, vnímavé, divoké a prej k sežrání roztomilé😊 čertovo kvítko.

Od malička mám rád kočky a ty máme doma 4.

Co mě baví: zbožňuju Vojtu, jenže mu umím pěkně lízt na nervy, tak se furt dohadujeme a ječíme jak blázni. Pak taky táta a máma, naše kočky a pes Daján (teda on je Damián, ale já mu tak říkám), jídlo čím víc, tím líp, rozbalování dárečků, čtení pohádek a říkanek, houpání na houpačce, oheň, skákání s Vojtou na trampošce, sauna, studená voda a tátova dílna, kde je motorová pila a šuflík plnej kladiv. Vlastně miluju jakýkoli stroje a nářadí. Umím v pohodě zatlouct hřebík a sílu mám za tři, takže dřevo do krbu nosím s bráchou já.

Co mě nebaví: boty a oblíkání. Nejraději chodím bos a nahatej.